Bula & Drbola
aneb proč má smysl jezdit s dětmi i na náročnější církevní akce
6/14/2026
V sobotu 6. června jsme se s dětmi vydali na slavnost blahořečení Jana Buly a Václava Drboly. Když jsem se potom večer dívala na jediné krátké video, které jsem ten den stihla natočit a přemýšlela nad celým dnem, došlo mi, že právě takové akce jsou něčím, co má smysl s dětmi absolvovat. Ne proto, že by si z nich odnesly všechny informace nebo že by od začátku do konce pozorně sledovaly program, ale spíš proto, že jim ukazují víru v trochu jiných souvislostech,
Asi každá máma ví, že vyrazit s dětmi na několikahodinovou akci není jednoduché. Řešíte: svačiny, pití, záchod, únavu, vedro a nudu: „Kdy už pojedeme domů?“ nebo „Jak dlouho to ještě bude trvat?“. A pokud je program zaměřený na historickou událost nebo osobnosti, které děti vůbec neznají, může se zdát, že je to předem prohraný boj. Dá se v tom ale naopak najít hodnota.
Děti dnes vyrůstají ve světě, kde se téměř všechno snaží být zábavné, rychlé a přizpůsobené jejich věku. To samo o sobě není špatně. Jsem ráda za kvalitní dětské programy, knihy i videa. Někdy ale máme tendenci vytvářet pro děti tak trochu oddělený svět, ve kterém se všechno vysvětluje jen prostřednictvím pohádek, her a zjednodušených příběhů. Přitom skutečný život takový není a víra už vůbec ne.
Víra mimo naši bublinu
Když děti vezmeme na podobnou událost, vidí najednou něco, co běžně nezažijí. A i když taková akce pro ně není zábavná jako návštěva ZOO, děti si můžou všimnout hodně věcí: vidí tisíce lidí, kteří přijeli z různých míst republiky; kněze- staré i mladé, rodiny, řeholní sestry, seniory i jiné malé děti. Vidí, že církev není jen jejich vlastní farnost a několik známých tváří a že jsou součástí něčeho mnohem většího. Ruku na srdce- mě tohle vědomí pomáhá taky.
Zároveň se setkají s příběhem skutečných lidí. Ne pohádkových postav ani vzdálených světců z dávné historie, ale lidí jako Jan Bula a Václav Drbola, kteří žili nedávno. Taky měli své rodiny, přátele, plány do budoucna. Nebyli to nějací nadlidé. Přesto se ocitli v situaci, kdy za svou víru a věrnost zaplatili tím nejvyšším.
Právě tady se dostávám více k tématu: Jak s dětmi mluvit o těžkých věcech?
Dnešní rodiče často stojí mezi dvěma extrémy. Na jedné straně je tu snaha děti chránit a nepouštět k nim žádná náročná témata. Na druhé straně internet a sociální sítě, kde se děti k mnoha věcem dostanou dřív, než bychom čekali.
Hodnoty - základ víry
Nemyslím si, že děti potřebují znát všechny detaily historických křivd ani brutality komunistického režimu. Potřebují ale vědět, že zlo existuje, nespravedlnost existuje a ne vždycky vyhrává (alespoň ne v tomto našem světě) ten, kdo má pravdu. A že odvaha někdy něco stojí. Když o hodnotách nemluvíme (a samozřejmě nežijeme je) my, děti si vytvoří vlastní představy o tom, co je v životě důležité a tyto informace budou získávat úplně jinde a od někoho jiného - ne vždycky od vzorů hodné následování.
Samozřejmě je potřeba přizpůsobit rozhovor věku dítěte. Malému dítěti nemusíme vysvětlovat politické procesy padesátých let. Můžeme mu ale říct, že tu byli lidé, kteří chtěli, aby se kněží báli mluvit o Bohu a že tu byli lidé, kteří ubližovali druhým, protože měli moc. A že Jan Bula a Václav Drbola se rozhodli zůstat věrní tomu, čemu věřili, i když to pro ně bylo velmi těžké. Zůstat věrný i v těžkostech je přece mimořádně důležitá vlastnost křesťana. Tady můžeme navázat třeba i hovorem o manželství.
Vzory hodné následování
Další věc, která je v dnešním světě potřebná, je ukazovat dětem skutečné vzory. Lidi, kteří ve svém životě udělali něco odvážného nebo správného, i když za to nezískali popularitu ani obdiv okolí. Naše znají spoustu slavných jmen. Vědí, kdo je populární na internetu, kdo dobře hraje fotbal nebo kdo natočil úspěšný film. To všechno má své místo. Byla by ale škoda, kdyby nikdy neslyšely příběhy lidí, jejichž hrdinství nespočívalo ve slávě, ale v charakteru.
Když jsme se odpoledne vraceli domů, byla jsem unavená já, manžel i děti. Upřímně řečeno, nevím, kolik a jestli vůbec něco si toho budou za rok pamatovat. Ale myslím, že to vlastně není to nejdůležitější. Víra se nepředává jen tím, co dětem řekneme. Předává se i tím, kam je bereme, co považujeme za důležité a čemu věnujeme svůj čas. A pokud mají naše děti pochopit, že křesťanství není jen nedělní návštěva kostela, ale životní postoj- odvaha, věrnost a někdy i oběť, pak jsou podobné akce jednou z cest, jak jim to ukázat.
Pokud jste na slavnosti nebyli nebo chcete dětem příběh obou nových blahoslavených přiblížit jednodušší formou, vzniklo také krásně zpracované video přímo pro děti. Právě podobné materiály mohou být dobrým začátkem společného rozhovoru doma. Úplně stačí se zeptat: „Co tě na tom příběhu zaujalo?“ nebo „Co si o tom myslíš?“. Často bývají právě takové obyčejné rozhovory pro děti mnohem přínosnější než dlouhá vysvětlování.
KONTAKT
© 2025. All rights reserved.
